Můj milý deníčku…

Svůj deníček si píšu od svého útlého dětství a považuji ho za jeden ze svých nejlepších a nejtrvalejších návyků, které jsem v životě získal. Úplně na začátku jsem si zo psal do sešitů, které jsem ve škole nafasoval a nepovažoval za nutné je používat pro výuku. To mi vyfrželo asi rok, než ho objevila moje sestra a donesla rodičům. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna prožíval své období vzdoru, rodiče se o sobě dozvěděli hromadu novinek, a zároveň se ubezpečili o rozsáhlosti mé slovní zásoby, zejména ve směru vulgárních výrazů. Uvědomil jsem si, že takhle to dále nejde, a že musím zaistit svému deníčku alespoň elementární bezpečnost.

Využil jsem svého tehdejšího počítače Didaktik Gama a za pár odpolední jsem si naprogramoval funkční aplikaci, kde jsem mohl vkládat své myšlenky a hlavně bezpečně. Jasně, nepoužil jsem žádné pokročilé šifrovací alforitmy, nebylo to potřeba. Už samotné vřazení počítače mezi mé rodiče a deníky bezpečně zajistilo, že se k nim už nikdy nedostanou. Data jsem ukládal na magnetofonové pásky, a to tak, že jsem měl jednu kazetu na denní zápisky a druhou na týdenní zálohy. Program mě vždycky vyzval k tomu, abych provedl zálohu (Vidíte? Tak pečlivý jsem byl už ve svých dvanácti letech. Otázkou zůstává, kde ta moje pověstná pečlivost je teď). Doba se samozřejmě posunula a já tak se svým “deníčkovačem” přešel na PC a nakonec do cloudu. A vždy jsem si převedl své starší zápisky z předchozí platformy na novou. Díky tomu jsem uchoval své zápisky od své ranné puberty až dodnes a nemusím střípky své minulosti tahat z kazeťáku, připojeném k prehistorickému počítači.

Ale proč o tom všem píšu. Uvědomil jsem si, jak je pro mě důležité  psaní si deníku. Nejen, že mi pomáha v zachování jisté duševní hygieny a pomáhá v hádkách typu “kdo měl kolik sexuálních partnerek” (tady vyhrávám tím, že jsem je schopem vyjmenovat a své úspěchy v mnoha případech doložit i s fotkama) nebo kolikrát jsem za život dostal domácí vězení (neříkejte, že se o tom u piva nebavíte), ale díky tomu, že deník považuji jako svůj denní rituál, pomáhá mi v nastartování do dne (četli jste můj článek o jezení žáby?).

Aby psaní deníku dávalo smysl, je potřeba si uvědomit, to důležité proč. Což ostatně je nezbytné u každé pravidelné činnosti, protože bez toho svého proč častokrát prvotní nadšení opadne a s ním i vyšumí aktivita. Takže proč si psát deník? V podstatě proto, abyste objevovali svůj život. Zjistíte, co za lidi vás obklopuje nebo obklopovalo. Je neuvěřitelně zajímavé “zalistovat“ ve své  minulosti, která vám nastavuje zrcadlo. Neodkláníte se od svých ideálů a životních plánů. A pokud ano, proč se tak stalo? Když dosáhnete nějakého svého úspěchu, nestálo by za to zjistit, co k tomu vedlo a jak se vám to povedlo? A pak to zopakovat znovu jinde?

Pro mě je důležitá ještě jedna věc. Pokud mám nějaký problém, starost, prostě o něm napíšu do svého deníku. Dostanu ho z hlavy na papír-na mě to působí přímo magicky. Okamžitě začnu hledat řešení-častokrát ještě než dopíšu svůj zápisek, mám problém vyřešený. Samozřejmě, že pokud napíšu svůj problém na papír, tak se automaticky nevyřeší. Ale je to venku a já nosím v hlavě o starost méně. Vidíte tu paralelu s GTD?

O čem vlastně psát

Už jsem to tu trochu nakousl, pište o sobě, časem si najdete systém a strukturu, která vám vyhovuje. Pro začátek začněte tím, že si budete zaznamenávat údálosti, které stojí za zapamatování. Potkali jste Elvise? Šup s tím do deníku. Určitě si někdy řeknete, že “tohle si prostě musím pamatovat” – tak to je právě to téma, které stojí za to zapsat do deníku. Nevěřte tomu, že si ho budete pamatovat a zapíšete později. Zkoušel jsem to a nefunguje. Měsíc jsem si nezapsal ani řádku a jak to dopadlo? Dva týdny staré události byly popsány stručně, chybělo hodně detailů a kolikrát jsem pochyboval o tom, jestli si to zapsat, protože už tomu prostě chyběla taková ta “jiskra”. Prostě zapiště si všechny události a poznatky, které považujete za zapamatováníhodná – vyplatí se to.

Dále si zapisujte problémy na které narazíte a jejich důsledky. Je potřeba si uvědovit, že zaznamenávání svých neúspěchů je stejně důležité jako zaznamenávání úspěchů. Ne-li důležitější. Díky tomu se totiž můžete poučit ze svých chyb v minulosti a vyvarovat se těm v budoucnu. Nestyďte se své chyby popsat tak, jak se opravdu staly. Deník je vaše soukromá záležitost a nikdo vás, pokud nechcete nebude soudit.

Nepopisujte jen hlavní události, ale zkuste zachytit i kontext událostí. Uvědomte si, že až se v budoucnu budete vracet ke svým zápiskům, nemusíte si pamatovat, detaily. Proto si je zaznamenejte.  A to včetně toho, co se vám zrovna honilo hlavou-je stejně důležité jako zaznamenané události.

Na co si dát pozor

Jakmile si začnete zapisovat do svého deníčku na denní bázi, snadno rozpoznáte vzorce svého myšlení. Dejte si pozor na následující věci:

• Překrucování pravdy. Je to opravdu tak, jak to popisujete? Neděláte to horší nebo naopak nepopisujete události tak, abyste ve světle jejich popisu vypadal lépe? Buťe opravdoví. Buďte upřímní. Pokud nebudete realitu popisovat skutečně tak jak se stala, bude celá vaše snaha k ničemu a jediné, k čemu bude váš deník sloužit, bude k utišení vašich grafomanských sklonů. Deník není beletrie!
• Obviňování a kopírování od svého okolí. Zapamatujte si, že jste to vy, kdo řídí váš život. Vy a nikdo jiný. Selháváme proto, že jsme neudělali něco, co jsme udělat měli. Nebo jsme zbrkle udělali něco, co bychom dělat neměli. Buďte zodpovědní za to co máte a kým jste.
• Přehananá očekávání od ostatních lidí. Pamatujte si. Jste tací, jací jste. Nesnažte se zavděčit ostatním a už vůbec nepodmiňujte své činy činy ostatních lidí. Hlavně neudělejte tu chybu, že byste strávili svůj život kopírováním jiných.

Jak začít

V poslední části svého článku se vám pokusím poradit, jak začít se psaním svého deníku. Sedněte si a prostě se zamyslete nad tím, jak žijete svůj současný život, popište to. Popište čeho jste dosáhli, s čím jste v životě spokojeni a jaké jsou vaše plány do budoucna. Přesně tak, jak to opravdu je. Buďte k sobě upřímní. Popiště každou oblast svého života, ať jsou to finance, partnerské a partnerské vztahy nebo kariera. Popište svůj výchozí stav, abyste na něl pak mohli navázat. Vás deník je nejlepší místo, kam se vypsat ze svých splínů, starostí a radosti. Bude to takový váš elektronický psycholog.

Každý den zaznamenávejte to, co jste prožili. Zabere to jen pár minut, ale pokud budete poctivě zaznamenávat svůj život den po dni. A když se pak po čase podíváte zpětně na své zápisky, uvidíte, že to stojí za to.