Ty chodíš ozbrojený?!?

Nedávno jsem v práci zažil zajímavou příhodu. Potkal jsem se před budovou naší firmy s pár dalšími kolegy. Bavili jsme se o všem možném, když v tom jeden z kolegů se zakoukal směrem k mému pasu, vyvalil oči a zeptal se mě: „Ty chodíš ozbrojený?“ Letmo jsem zkontroloval, co mi to vlastně kouká, ale naštěstí se nejednalo o vykukující „hromovou hool“, ale jen o kapesní nůž. Odpověděl jsem mu, že každý správný muž má u sebe nůž a debata tím skončila. Když pominu, že fakt, že do toho, že nosím zbraň nikomu nic není, jaká je vlastně správná reakce? Co byste na takovou otázku odpověděli vy?

Později jsem o tom přemýšlel a došlo mi, že v dnešní společnosti je takový přístup vlastně hodně neovyklý. Nejsem nakonec opravdu „ten divný“ já?

Vlastně mě kolegova reakce překvapila. Jasně pracuji v Praze, kterou lze právem považovat za ráj „sluníčkářů“, ale přesto mě to donutilo k zamyšlení. I když se nijak zvlášt nechlubím tím, že chodím konzistentně ozbrojený střelnou zbraní, mnoho lidí v mém okolí o tom ví. Typickou reakcí pak je spíše nezájem a změna tématu. Možná i proto mě zaskočila taková reakce na obyčejný kapesní nůž.

Proč tedy vlastně chodím s nožem v kapse a dokonce i ozbrojený střelnou zbraní? Je to vlastně jednoduché, mám rodinu, dvě krásné děti, ke kterým se plánuji každý večer vrátit. Na druhou stranu, nejsem tak bohatý, abych si mohl platit soukromou ochranku, která by se za všech okolností postarala o mé bezpečí. Typickým argumentem pak může být, že máme policii, která je tu právě proto, aby zajišťovala bezpečí. To by byl správný argument, kdyby to však byla pravda. Je smutnou pravdou, že policie nikdy nemůže být všude. A taky je pravda, že zlé věci se nedějí pod nosem policie, ale spíše tam, kde po policii není v dané chvíli ani stopy. A i kdyby příslušníci naší policie patřili mezi partu Avengers, nikdy nebudou schopni dorazit v případě nouze včas na místo. Důvodem je, že násilný střet se eskaluje velice rychle a obvykle bez předběžného varování, takže prakticky není šance kontaktovat policii, aby sjednala pořádek-nejde to prostě stihnout. To mi ostatně potvrdí každý, kdo se alespoň jednou za život přichomýtl i k obyčejné hospodské rvačce.  To ve spojení s dojezdovou dobou, která je, například právě v Praze něco přes 5 minut (ale pozor – Policejní Prezidium stanovilo jako maximální dobu 20 (!!!) minut), znamená, že pokud opravdu půjde do tuhého, policie nemá šanci přijet na místo včas, aby obět ochránila.

Proč jsem se vlastně nakonec rozhodl chodit ozbrojený já? U mě byla tím impulsem vlastně banální událost. Byl jsem v Praze na Karlově Náměstím a protože jsem měl chvilku, sedl jsem si tam na lavičku a četl si knížku. Po chvíli mě ze četby vytrhl někdo, kdo se mě ptal na to, jestli nemám nějaké drobné. Zvedl jsem pohled a zaznamenal tazatele. Jednalo se o celkem urostlého chlapa kolem 30 let. Odpověděl jsem mu, že mu nic nedám a chtěl jsem si číst dál. Ještě, než jsem se opět začetl do knížky, zaznamenal jsem, že ten muž tam už není sám, ale ve společnosti dalších dvou chlápků.

To už jsem se necítil ůplně bezpečně a rozhodl jsem se odejít pryč. Vstal jsem a dal se na ústup. Ti chlapi na mě koukali a když jsem chtěl projít, nepohnuli se ani o centimetr. Nevím, co tím sledovali, bylo to tak zvláštně pasivně – agresivní, možná pomsta, že jsem jim nepřispěl na pivo. Nakonec jsem se nějak prosmýkl a odešel pryč. Když jsem pak nad tím zpětně přemýšlel, došlo mi, že to mohlo sice dopadnout úplně jinak, podstatně hůř pro mě.

Tahle událost mě donutila k tomu, abych přehodnotil to, jak přemýšlím o své bezpečnosti. Nikdy jsem se vlastně o svojí bezpečnost nebál. A vlastně se nebojím ani dneska. Žijeme v zemi, která se řadí mezi nejbezpečnější země na světě.  Jenže kousek od našich hranic umírají lidé. Úplně obyčejní lidé, kteří ráno políbili své blízké a šli do práce. A už se nevrátili, protože se někdo rozhodl je zabít. Paříž, Nice, Berlín. Všude tam umírali nevinní lidé. U nás je klid, ale  na jak dlouho? Bezpečnostní experti se svorně shodují, že není otázkou, jestli se teroristický útok u nás stane, ale kdy.

Modlím se, aby se mýlili, jenže něco mi říká, že jednoho dne se to stane. Pochopitelně i tak existuje velice nízká pravděpodobnost, že zrovna já budu na místě. Ale co by kdybych se zrovna já v tuhle nesprávnou dobu ocitl na nesprávném místě? Nechci sedět v koutě a čekat, až mi nějaký magor prostřelí hlavu, jako se to stalo například v Bataclanu. A vlastně ani nemusíme chodit úplně daleko, protože i u nás občas člověk narazí na magora.

Obě tyto události mají společnou jednu věc. Ty lidi tam neumřeli hned. V tom Bataclanu i v Uherském Brodu byla spousta lidí naživu a útočník je postupně likvidoval. A ještě jedna věc tam byla společná-útočníci měli střelné zbraně a oběti byly neozbrojené.

Nechci tvrdit, že bych se stoprocentně dokázal ubránit. Možná bych zemřel stejně jako ostatní. Ale věřím tomu, že moje šance budou radikálně vyšší než beze zbraně. Chci mít alespoň šanci bojovat o svůj život. Šanci vrátit se večer domů ke své rodině.

Tak co vlastně odpovědět na takovou otázku?

Vlastně je to úplně jednoduché. Odpověď je jednoduchá „Ano, chodím ozbrojený.“

A pak je tu ta druhá otázka, kterou můžete dostat. Proč chodíte ozbrojený? No a na tuhle otázku je buď ta dlouhá (něco jako tenhle článek) nebo krátká:

Stejně jako v autě nosím bezpečností pás, nosím zbraň. Nepředpokládám, že ji budu muset použít. A úplně stejně nechci nabourat. Bezpečnostní pás i zbraň mi může zachránit život, ale to neznamená, že to chci zkoušet v reálu.

Vlastně to není tak složité a docela i logické.

 

26 odpovědí na “Ty chodíš ozbrojený?!?”

  1. Inteligentni to muz.!!! Zcela souhlasim… Nikdy nikde nevite, kdy vam nejaka vsiva socialni nebo znudena verbez bude chti ublizit.! Jiri Jezek

    1. Mě nedávno sekuritaci v Obchodním centru na Andělu rekli, že jsem spinavej, že mam hned vypadnout a jestli mě tam ještě uvidi, že mi rozbijou drzku.

      1. Ještě za mnou pořád sli a když se jim zdalo, že jdu pomalu, tak mi jeden podkopaval nohy a rikal:,, Pozor ať neupadnes. “

        1. každý normální člověk mezi lidi chodí čistý a slušně oblečený,také se slušně chová.Pokud si byl špinavý,zarostlý a choval se nevhodně,také bych tě vyhodil.Na tom není vůbec nic zvláštního.Pokud jseš bezdomovec a chodíš takto špinavý a nevhodně oblečený můžeš zkusit různé armády spásy,kde tě čistě obléknou a kde se budeš moci oholit a dát dopořádku.Pokud žiješ v nějakém jiném světě ve světě špíny hnusu a nehygieny,nepatříš do slušné společnosti a nemůžeš takto navštěvovat obchodní centra.Tam se totiž nachází slušní a čistí lidé,kteří tam nechtějí potkávat tebe.Jsi s tímto srozuměn?Pokud máš nějaký psychický problém ohledně hygieny tak ti doporučuji si obléci montérky a poté si jít nakoupit,budeš méně nápadný a nikoho ani nenapadne tě vyhazovat.

  2. Pěkný článek, souhlasím se vším, až na formulaci „Bezpečnostní experti se svorně shodují, že není otázkou, jestli se teroristický útok u nás stane, ale kdy.“ To určitě není pravda. Leda při nejbenevolentnějším výkladu pojmu teroristický útok, který zahrnuje prakticky jakékoliv násilí na komukoliv.

  3. Trefně napsáno!
    Pravda, občas nás ozbrojené považuji lidi za exoty 🤔
    Carry since ‘98.
    Mě zas přijde divné, že někdo tohle moc neřeší, ikdyž to třeba situace vyžaduje (odlehlá místa, noční průchod parkem atd.).
    Navíc zbraň nemusí mít člověk jen na sebeobranu. Ale je to skvělý způsob vyžití, praktické střelby, závodů…

  4. Je to tak správně, ale má to jeden háček. Na akce, které jsou společné /a to může být i nějaká klubová akce) člověka se zbraní prostě nepustí. Co pak?

    1. To je otázka – mě tyhle akce moc neberou, proto na ně moc nechodím. A když už ano, musím se smířit s tím, že holt budu muset jít na lehko.

  5. Jednou jsem měl s kamarádem rozhovor na téma: Není ti líto tahat s sebou denně váhu navíc v podobě pistole? Jsme přeci bezpečná země a pravděpodobnost, že tě někdo bude chtít napadnout se blíží nule. Na to jsem mu odpověděl, že se sice blíží nule, ale není nulová – a potom, že když si za dalších deset let zrekapituluji, že jsem ji nemusel ani jednou použít, tak budu rád, že zůstalo u toho tahání a nedošlo k vytahování (tasení)

  6. Velmi pěkně napsaný článek. Jen mi trochu nesedí, že na úvodní fotce je vyobrazena airsoftová zbraň, když článek pojednává o ozbrojení se ostrými zbraněmi

    1. Velmi dobrý postřeh – toho jsem si ani nevšiml, jak se to pozná? 🙂 je to proto, že jsem ve fotobance lepší nenašel…

      1. softka se pozná podle značky WE na rukojeti, ale jinak hezký obrázek a hlavně článek… já začal nosit, protože jsem s přítelkyní trávil chvíle dlouho do noci, tak abych ji mohl bránit. Jednou za bílého dne mě a kamarádovi vyhrožoval nějaký chlápek v drahým autě, že na nás vytáhne pistoli, jen proto, že kamarád neparkoval úplně dobře, protože jsme si jen něco předali a chtěli jsme odjet. A pán se do nás začal navážet, nadávat, kamarád si nadávky nenechal líbit, ale nejednal sprostě, jako již zmiňovaný. A nakonec chlápek říkal, že jsme č…., že vystoupí z auta a že na nás vytáhne pistoli. Naštěstí to skončilo jen u slov a pána se mi povedlo přesvědčit, že střelba není vhodná… tak nakonec odjel… jinak měl jsem svoji .45 nadrcnutou, ale naštěstí ven nemusela…

        1. Ja taky naštěstí nikdy nic podobného řešit nemusel, ale fakt raději mít a nepotřebovat…

  7. Problem je, ze kdyz clovek jde treba do hospody a ma s sebou zbran, rozhodne si neda pivo….Ja vestinou chdoim na pivo do hospody…:( Takze i kdybych byl v tom Bordu a mel zbrojni prukaz, tak bych asi urcite nemel u sebe zbran….:(

    1. Jestli si to pamatuji dobre, tak ten Brod byl v čase oběda. To se nechodí na pivo, ale na jídlo. Ale jasně – to je prostě problém

  8. Akorát zvažuji nákup nějakého vhodného nože pro tyto potřeby. Poradíte typ? Nejpraktičtější je asi zavírák, ale pro rychlé použití to patrně nebude ten nejlepší pomocník… Díky.

    1. Já pro potřeby sebeobrany preferuju spíš teleskopický obušek. Má delší dosah, zlomená ruka protivníka je s větší pravděpodobností vyřazena z boje a nekrvácí (menší riziko nákazy nějakou infekční chorobou). Navíc u nože hrozí nechtěné usmrcení agresora. Navíc většinu konfliktů vyřeší rozevření obušku, jehož zvuk má docela velký psychologický efekt.
      Teleskop má i jiné využití, např. kámoš jednou pomáhal u dopravní nehody a teleskopem jednoduše rozbijete okénko u zaseklých dveří.
      Je na zvážení, jestli chcete nůž a nebo nástroj pro sebeobranu.

  9. Hezký článek, jen bych dodal k té policii že nemůže být všude. Před časem jsem cestoval do Prahy a jel jsem vlakem, vystoupil jsem v Praze na hlavním nádraží a vycházím před budovu kde je takový parčík . V tom parčíku obtěžovala viditelně skupinka narkomanů lidi co chodily na nádraží a z nádraží když jim nedaly drobné či cigaretu plivaly na lidi ale s podivem bylo že okus dál byla policie ( 4 policisté ) a tvrdě budily spícího bezdomovce na lavičce ( nic nedělal jen spal ) ale skupinky agresivních narkomanu se ani nevšimly přestože byly od nich cca 20 metrů. Toto není jediná věc které jsem se všiml v Praze. Viz služebna na Hlavním nádraží ale hlídky se tam moc nevšimnete zato zlodějů a prodavačů drog je tam plno.

    Nehledě na to že v Praze ale v našem městě je kolikrát vidět zaparkované policejní auto kde policisté v klidu spí.

    Takže to heslo POMÁHAT A CHRÁNIT se v této zemi musí každý sám a nespoléhat se na policii která je dle mého kromě vybírání pokut k ničemu což nám i ukázalo v nedávné době v Uherském brodě kde místo toho aby zasáhla a zneškodnila útočníka raději utekla do bezpečné vzdálenosti a v tomto bezpečí zůstala. To že někde toto vyhodnotil jako správné já nepřijmu, hlavně když přiletí na místo činu ve vrtulníku a zásahová jednotka musí dojet autobusem.

    Policii nevěřím a vím i z vlastní zkušenosti že na ní není spolehnutí — nebavím se teď o kriminalistech což je jiná sorta ale o okrskové policii která má 75% zaměstnanců jen na krmníku.

    1. Nemůžeš ty kluky policajtský takto soudit. Je pravda že polovina je tam na nic,ale ta druhá má bohužel svázané ruce a nemůže nic dělat. Určitě znáš nějakého policajta sedni s ním na pivo a zeptej se. Ty co se na tuto práci daly tak 3roky najivňe se rozkoukávají a pak zjištují že si s nimi stát utírá zadek. Po 6l. odchází a zvrací.

  10. Super. Super . Super článek.
    Zbran bohužel potřebuje výchovu od mala a dnes kdy dospělí neumí vystřelit ze vzduchovky bude při používání mnoho fat.chyb které nahrají sluníčkům.
    Dle své zkušenosti ,z Izraele kde každý druhý má zbraň.
    Kluci na disko se poperou prohrávající odchází domu a v šatně si na žeton vyfasuje M16+2.zásobníky , jelikož je voják na vycházce. To si u nás nedovedu představit.
    Pokud by u nás bylo tak bezpečno jako je tam mohly by jsme si pískat v parku.
    A na závěr děkuji že máš odvahu chodit ozbrojen za našich zákonu a tím chráníš i mojí rodinu.

  11. S článkem se plně ztotožňuji, před časem jsem vykonával povolání, u něhož bylo jeho součástí svědectví u soudu, kdy nebylo nic nevšedního, kdy mi ještě neodsouzení pachatelé vyhrožovali smrtí, nebo mojí rodině. V té době bylo jaksi samozřejmostí nosit u sebe zbraň nejednou jsem čelil i vážnému konfliktu a občas koukal i smrti do očí. Jak šel čas a změny povolání, změnil se i život s rizikem v zádech. Ano, setkávám se s drobnými konflikty stále, dyť žiji pořád v české republice, ale feťáci, či drobní zlodějíčci ač jsou na denním pořádku, už mi nepřipadají tak nebezpeční a ten pocit ze stále nošené zbraně u mě věkem opadá.

  12. Jednou jsem někde četl velmi trefnou odpověď na, zde zmíněnou, otázku a od té doby ji používám… “Proč u sebe nosíš zbraň? Protože policista je moc těžký.” To, si myslím, trefně vyjadřuje vše. Pro mě byl zlomový, zde zmíněný, Uherský Brod – věřím, že by tam taky nikoho nenapadlo, že se něco takového může stát a že žijeme v bezpečné zemi… Člověk nikdy neví, co ho potká a je lepší ji celý život nosit a nepotřebovat, než ji jednou potřebovat a nemít ji…(to taky není z mé hlavy). Hezký den všem 😉

  13. Myslim že i když naše policie prijede k nejakemu konfliktu tak stejne strílet nebudou uz jenom kvuli tahanicím po výstřelu a kvůli strachu. To už ozbrojený civilista se lépe ubrání. Nevim jak je to dlouho jak v metru nejaký individum vážně pobodalo policistu nožem na klacku. I když se už dávno mohl válet na zemi s jemně prostrelenou nohou. Strelnou zbran nevlastním, chtěl bych ji, ale ucit se na zdroják se mi nechce. S článkem plně souhlasím a moje otázka na Vás by nebyla ty chodíš ozbrojený, ale spíš „jůůů co je to za nůž/ zbraň“. Všichni na zbraně nadávaji ale az pujde do tuhýho tak budou rádi ze Vy ozbrojeni jste na blízku. Sláva Vám 🙂

  14. Take s clankem souhlasim. Jen mam mozna trochu jiny nazor na system. Policie a cely system nehodla obcana aktivne branit. Ale po cinu vse sepsat, a pokud mozno poslat pachatele za mrize. Jak jsme videli v Uherskem Brode. Pochuzkar na miste velmi rychle – cekalo se na zasahovku – ta vytvarela takticky plan tak dlouho az se utocnik sam zastrelil.
    Podle policejniho prezidenta skvely zasah, stejne tak podle ex-ministra vnitra. Tzn – policiste delali presne to, co se od nich ceka. Objasnili pripad nekolika nasobne vrazdy. Ve statistice to vypada skvele !

Napsat komentář