„Myslivci se zajímají jen o svůj plný mrazák.“ „Je zázrak potkat střízlivého myslivce.“ „Myslivci jsou na nic, když propukla epidemie afrického moru prasat, musela to nakonec vyřešit armáda!“ Tyto a spoustu dalších argumentů jsem si vyslechl na adresu českých myslivců. V dnešním článku se pokusím alespoň některé z těchto argumentů vyvrátit, ale hlavně se pokusím přestavit myslivost v úplně jiném světle. Ve světle, kde jsou střelné zbraně až na posledním místě. Že myslivost, kde jsou střelné zbraně až na posledním místě, je nesmysl? Ne tak docela.

Myslivost je nádherný koníček, avšak nezasvěcenému se může zdát, že se kolem myslivosti pohybuje častokrát zvláštní sorta podivínů, kteří jsou svému okolí nebezpeční. Možná je to tím, že myslivci mezi sebou mluví zvláštním jazykem, navenek působí nepřístupně a odtažitě a dokonce si dovolují na své spoluobčany zvednout hlas nebo je dokonce vyhnat z lesa, protože oni si tam chtějí jít zastřílet. Navíc v novinách se to hemží články o tom, jak „zase“ nějaký myslivec postřelil svého kolegu nebo nedejbože civilistu. A vůbec, co je to za zábavu, střílet ona „roztomilá srnčátka“ nebo ty „ťuťuňuňu koloušky“?

Nic z toho všeho není vzdálenější od pravdy. Myslivost je primárně o chovu zvěře. Věc se má tak, že prostor naší země je velmi omezený a bez rozumné regulace a podpory volně žijící zvěře bychom žádnou zvěř neměli.

Nechci se pouštět do žádných složitých rozborů, protože se na to jednak necítím dostatečně zkušený a druhak, není to podstatné pro pochopení tématu. Co je však zřejmé, že omezený prostor umožňuje se uživit pouze omezené velikosti populace. Pokud bude počet jedinců větší než úživné možnosti jejich životního prostoru, populace začne strádat. Bohužel neplatí, že se velikost populaci nějak zázračně dostane na rovnovážný stav, takhle to v přírodě neexistuje. Začně se totiž dít to, že jednotlivé kusy budou mnohem slabší, náchylnější k nemocem a degenerativním onemocněním. Mnohem snadněji budou podléhat predátorům a s největší pravděpodobností by došlo k jejich vyhubení. Vlastně už dnes by volně žijící zvěř na našem území nebyla schopna přežít bez naší pomoci.

A proto jsou ty ti „zpropadení“ myslivci. Ale než se do toho ponoříme hlouběji, pojďme si nejprve trochu probrat teze z úvodu článku.

Myslivci se zajímají jen o svůj plný mrazák

Kéž by to tak bylo! Ale trochu seriozněji. Je fér přiznat, že myslivec měl, má a bude mít přístup k levné divočině. Není však pravdou, že pokud myslivec střelí kus zvěře, tak si jej může nechat, protože platí, že ulovená zvěřina je vždy majetkem uživateli honitby, což je ve většině případů nějaký myslivecký spolek. Tento spolek pak musí zabezpečit provoz této honitby, a tyto povinnosti jsou definovány přímo zákonem.

A není jich málo: uživatelé polních honiteb jsou povinni pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček, jsou povinni provést po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků potřebná opatření k záchraně zvěře, jsou povinni provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti se záplavami, povodněmi, lesními požáry a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou, provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat.

Průměrný myslivec tráví desítky až stovky hodin ročně péči o myslivecká zařízení a pokud má štěstí, spolek mu proplatí alespoň materiál, použitý na výstavbu.

V takovém stavu jsem před pár týdny našel „svůj“ krmelec, který je potřeba opravit.

A takhle to vypadá po opravě:

To není celé, přes léto je potřeba během sucha zase zajistit dostatek vody v napaječkách, protože řada potoků u nás přes léto vysychá a zvěř nemá dostatek vody, kterou logicky potřebuje.

Je zázrak potkat střízlivého myslivce

Já bych to otočil. Já osobně jsem se nikdy nepotkal s myslivcem na lovu, který by byl pod vlivem alkoholu. Je potřeba si uvědomit, že pokud by byl myslivec se zbraní přistižen pod vlivem akoholu, znamenalo by to pro něj ztrátu zbrojního průkazu a tedy ukončení kariéry myslivce, protože ať se nám to líbí nebo ne, střelba je neoddělitelnou součástí práce myslivce.

Navíc, všechny společné lovy (hony, naháňky) jsou dopředu nahlášené a policie o nich ví. Není pak výjimkou, že se na zahájení dostaví příslušníci policie s alkotesterem a každému účastníkovi dají dýchnout. Dokonce není neobvyklé, že policie příjede do lesa a dá dýchnout účastníkům lovu přímo na místě.

Netvrdím, že neexistují výjimky, ale i tak věřím, že riziko ztráty zbrojního průkazu je dost velkým strašákem, aby se po lesích pohybovali houfy podnapilých myslivců.

Myslivci jsou na nic, když propukla epidemie afrického moru prasat, musela to nakonec vyřešit armáda!

Tento argument, ač docela častý, považuji za podpásovku. Proč?

Epidemie AMP patřila mezi extrémní nákazy a bohužel nebylo v silách myslivců ji zvládnout. Je potřeba si uvědomit, že myslivce myslivost neživí, musejí chodit do práce, i když vím o spoustě těch, kteří si na to brali svou dovolenou.

Dalším aspektem je to, že nákazu se podařilo izolovat i díky tomu, že se nejvíce zasažené oblasti začaly oplocovat. To opět není možné zvládnout prostředky místních mysliveckých spolků. Finančně, lidkými zdroji, ale ani legislativně.

A v neposlední řadě bylo nasazení policejních odstřelovačů nutné z důvodu, že nejlepší doba pro lov prasat je v noci, kdy je jejich největší aktivita. Problém je v tom, že myslivec v té době lovit nesměl (povolená doba lovu je hodinu před východem až hodinu po západu slunce). A i kdyby mohl de jure lovit i v noci, není to snadné, neboť v noci je co? V noci je tma. Držitelé zbrojního průkazu již tuší, ale pro ostatní bych ocitoval ustanovení zákona o střelných zbraních a střelivu, konkrétně §4, který hovoří o zakázaných zbraních, střelivu a doplňcích zbraně: c,2) doplňky zbraní zaměřovače zbraní konstruované na principu noktovizorů. Jinými slovy je možné notktovizor (puškohled s nočním viděním) získat pouze tak, že myslivec zažádá na policii o udělení výjimky na tento doplněk, zaplatí správní poplatek ve výši 1000,- Kč a policie tuto žádost zamítne. Výsledkem tedy bylo, že myslivci nemohli v noci lovit a proto bylo potřeba povolat policisty, kteří notkovizory, světe div se, mají.

Od té doby se sice situace změnila, policie začala myslivcům udělovat výjimky na notktovizor a navíc na trhu se objevila řada velmi zajímavých doplňků, jako jsou termovize, digitální zaměřovače, které zákon nereguluje a jsou tedy legální. Pokrok prostě nelze zastavit.

Pomohlo by to podobné epidemii a byli bychom jako myslivci schopni problém vyřešit nyní už sami? Nemyslím si. Myslivci jsou tu na podporu chovu volně žijící zvěře v běžných podmínkách a řadu problému umíme vyřešit bez intervence státu. Jakmile se však situace vymkne, je potřeba povolat ozbrojené složky, které si všichni platíme, poskytujeme jim trénink a materiální vybavení.

Co říci závěrem? Myslivost má na našem území dlouhou tradici a patří sem. Díky myslivcům můžete v lese nebo na poli potkat volně žijící zvěř, pozorovat ji a těšit se z její krásy. Tak jako já.