Děti a zbraně společně v domácnosti

„Zbraně jsou nebezpečné! Děti a zbraně nepatří do společné domácnosti!“ Také jste slyšeli něco podobného? A je jedno, jestli jste to slyšeli od svých partnerů, partnerek nebo jste to převzali jako pravdu, kterou nás zásobují media? A možná jste se někde ve skrytu duše zamysleli, že to nemusí být takový problém. V tom případě mám pro vás dobrou zprávu-zbraně a děti v jedné domácnosti není takový problém, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Statisticky vzato je počet zranění dětí střelnou zbraní, alespoň v našich končinách, díky bohu minimální. Může za to několik faktorů, mezi něž patří zejména fakt, že množství střelných zbraní mezi námi je relativně malé. Samozřejmě můžeme argumentovat statistikou ve Spojených Státech, kde je to jiné a každý z vás si určitě alespoň na jeden z případů jistě vzpomene. Je bohužel smutným faktem, že snadná dostupnost zbraní (a naprosté diletantství rodičů) bylo jen jedním z článků tohoto smrtícího řetězu. Je totiž úplně jedno, jestli zbraň ukradnu rodičům nebo si podle některého z hromady návodů na darknetu sestrojím výbušninu nebo jestli si zbraň vytisknu na 3D tiskárně. Ale to není podstatou tohoto článku.

Rád bych tímto článkem nastínil jistou cestu, jakou se vydat, pokud přemýšlíte o vlastnictví střelné zbraně, ale máte obavu, že byste tímto rozhodnutím mohli ohrozit vaše děti.

Sám mám dvě děti a tento postup aplikuji konzistentně od okamžiku, kdy jsem domů přinesl svou první střelnou zbraň. Časem jsem zjistil, že tento přístup, zdá se, funguje. Děti berou zbraně jako normální věc, která je zhruba stejně zajímavá jako škrabka na brambory (omlouvám se, lepší přirovnání mě fakt nenapadlo). Jejich pohled je zhruba takový, že ví, k čemu to slouží, ale nijak zvlášt mě to nezajímá. Jak toho tedy docílit?

Zbraně nejsou tabu!

Pokaždé, když jsem přinesu nějakou novou „hračku“ domů, vyvolá to pochopitelně zvědavost. Děti jsou zvědavé, a proto je zajímá, co to v tom malém kufříku. V klidu položím kufřík se zbraní na botník a říkám jim, co jsem to koupil. Že je to pistole, a že jim ji ukážu hned jak se svléknu.

Po odložení svršků jim dovolím, aby si ji se mnou prohlédli. Před nimi ji zkontroluji, že není nabitá a obě děti požádám, aby společně se mnou zkontrolovali komoru. Když se všichni přesvědčíme, že je zbraň bezpečná, dovolím ji, aby si ji prohlédli. Ač se to může zdát podivné, děti to moc nezajímá. Potěžkají ji v ruce, prohlédnou ze všech stran a ztrácejí o ni zájem. Je to zase jen další kus těžkého železa. Tím celá prohlídka končí a děti si jdou po svých, mnohem zajímavějších hračkách.

Co považuji za největší chybu, je tabuizování všeho, co se týká zbraní. Není nic, co by vzbudilo dětskou zvědavost více, než na otázku: „Tati, co to máš?“ odpovědět „Nic, nestarej se! Na to jsi moc malý!“

„Tati, co to máš?“ „Nic, co by tě mělo zajímat!“

Zkuste o tom přemýšlet takto. Máte doma motorovou pilu? Nebo alespoň ostrý nůž? A zakazujete dětem, aby se na tento nástroj byť jen po očku podívaly? Nejspíš ne. Možná svým ratolestem jen vysvětlíte, že se jedná o nebezpečný nástroj, a že by na něj neměly bez dozoru sahat. A třeba jim ukažete onu motorovku v akci. A úplně stejně byste měli přistupovat ke zbraním. Stejně jako nenecháte bez dozoru nastartovanou motorovou pilu, nebudete nechávat svou zbraň s nábojem v komoře v dětském pokoji.

Bezpečná manipulace? Ovšem!

Stejně jako vy jste si museli zažít bezpečnou manipulaci se zbraní, musíte to naučit své děti. Že se vám to zdá divné? V žádném případě! Nikdy nevíte, jestli ve slabé chvilce svou střelnou zbraň někde neodložíte a v mezičase se k ní přiblíží vaše dítě. Jste rodiče, takže už jste se určitě mnohokrát přesvědčili, že pro děti snad ani neplatí fyzikální zákony, a že občas to vypadá tak, že mají někde v dětském pokoji schovaný teleport, který je vždy spolehlivě dopraví do největšího průšvihu.

Snažte se proto děti zapojit do běžných aktivit, které se zbraní děláte. Pokud už legálně můžete, vezměte dítě na střelnici, aby si vyzkoušelo, co taková pistole umí. Ale i když tuhle možnost nemáte, přizvěte je alespoň, aby vám pomohli vyčistit zbraň po vašem návratu ze střelnice. Po vyčištění jim ukazujte, jak zbraň vzít do ruky (prst mimo spoušť!), pokud jsou už dostatečně silné na to, aby zkontrolovali, že zbraň není nabitá, naučte je to. Bedlivě je pozorujte, stejně jako vás pozoroval komisař u zkoušky. V klidu jim vysvětlujte kde dělají chyby a proč.

Moje děti mě rady pozorují při čistění zbraně a občas mi i rády pomohou. Dneska jsme například se synem ukládali přebité náboje do krabiček a závodili, kdo jich dá do krabičky více. Je vlastně jedno, jestli děláme něco, co má souvislost se zbraněmi nebo škrábeme brambory (když už jsem pistoli přirovnal k té škrabce 🙂 ). Smysl je prostě takový, aby zbraně ztratily pro dítě onen závoj tajemnosti a staly se naprosto běžnou součástí vaší rodiny.

Občas za mnou přijde (hlavně) syn, že by se chtěl podívat na některou z mých zbraní. Nemám s tím problém. Jdeme společně k trezoru a on si vybere tu, která ho zrovna zajímá. Pistole, malorážka nebo „kosa“ – cokoliv – to je jedno. Vyndám ji z trezoru a společně zkontrolujeme, že není nabitá. Pak mu jí půjčím, aby si ji prohlédl. Neustále pečlivě hlídám, aby nepokládal prst na spoušť a mířil do bezpečného prostoru. On si ji prohlédne, vrátí mi jí a já ji zase uložím do trezoru, který zamknu. Celé to zabere jen pár minut.

Trezor je nutnost

Pokud vaše dítě vyroste už není batole, je nutnost mít doma bezpečný trezor na zbraně. Můžete svému dítěti stoprocentně důvěřovat, ale stejně je to jenom dítě. A hlavně, za své zbraně máte zodpovědnost.

Nebojím se nechat odloženou střelnou zbraň doma, kterou jsem samozřejmě vybil a zkontroloval, že je bezpečná. Vím, že mé děti si ji nebudou všímat – nemají důvod, protože  to pro ně není nic výjimečného. Jediné, na co musíte dát pozor, je situace, kdy si vaše dítě přivede domů kamarády. V ten okamžik musejí všechny zbraně do trezoru a klíč od něj skončí v mé kapse.

Když jdu pryč z domu, zbraně jsou buď za mým opaskem nebo v trezoru. Přes to nejede vlak.  Je samozřejmé, že klíč od zbraňového trezoru mám trvale pod kontrolou a z domu „odchází se mnou.“ Zamyslete se také nad tím, jestli by nebylo vhodné elektronické zabezpečení trezoru.

Zbraně jsou nebezpečné jen v nepovolaných rukou

Tímto článkem vás nechci nabádat k tomu, abyste doma nechávali „nadrcnutou“ pistoli, zatímco děti si vedle mi budou stavět Lego. To je samozřejmě nesmysl! To, co chci říct je, že byste neměli ze střelných zbraní dělat něco, k čemu se vaše dítě nesmí přiblížit ani na sto metrů. Zbraně prostě nebezpečné nejsou – nebezpečné je to, když zbraň drží v ruce diletant nebo psychopat.

Nebojte se své děti přizvat ke svému koníčku, naučte je co umíte, sdílejte s nimi vaši vášeň. Vrátí se vám to – až váš potomek vyroste, získáte skvělého parťáka na střelnici.

 

 

 

2 odpovědi na “Děti a zbraně společně v domácnosti”

  1. Prima článek 🙂 díky. Mám také dva kluky, ale s tím že je zbraně děsně zajímají. Všichni kamarádi jsou střelci, samozřejmě je učím vše zde popsané od bezpečné manipulace až po rozborku a čištění. Na střelnici se pak chovají tak jak mají. Na revolver jsem si pořídil zámek spouště a bez obav ho nechávám v šuplíku. Maximálně mi připomenou že jsem ho zapomněl vyčistit a dát spinkat 🙂 Ale jakmile přijde návštěva jdou všechny zbraně buď se mnou, nebo trezorů. Už dlouho hledám rozumné vnitřní pouzdro na revolver, ale nikde nic nemůžu najít na 2″ by to zdá se neměl být problém, ale je. Nemáte nějaký typ?
    Díky
    Jarda

    1. Diky za komentar. Bohuzel revolvery nemam, takze neumim poradit. Ale co treba nejaka Dasta? Ty se snad prizpusobi vsemu…

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.