Hra na klavír mě vždycky fascinovala. 88 kláves, které jsem toužil ovládnout. Jako dítě mě k muzice nikdo nevedl a já žil v představě, že se nikdy nenaučím zahrát ani pitomé „Ovčáky„. A pak jsem se jednou rozhodl, že do toho praštím a koupil jsem si klavír.

Říkal jsem si, že pokud mi to nevydrží nebo budu skutečně naprosto neschopný, tak že to bude alespoň pěkný kousek nábytku a třeba to jednou využijí děti.

A právě 26.8.2015 to byl přesně rok, kdy jsem si to piano koupil. Nejprve jsem si zkoušel sám „jen tak něco drnkat“. A dokonce se mi podařilo zahrát písničku.

Brzy jsem ale narazil, že jsem nevěděl jak dál. Noty jsem nějak přečíst uměl, ale pouze v jedné oktávě a jenom v houslovém klíči. A tak jsem začal „chodit do klavíru“. Jednou týdně. A po večerech jsem cvičil. Pan učitel mi na začátku slíbil, že do roka zahraji něco od Mozarta.

Posuďte sami, jak se mi to povedlo…