Nedávno mi volala známá s informací, která mě, jako myslivce, poněkud znepokojila. Dostala se k ní petice volající proti norování lišek. V textu petice se mluvilo o tom, že jde o krutý a nelidský způsob lovu, že si myslivci užívají zabíjení bezbranných liščat a řada dalších závažných obvinění. Jako člověk, který se myslivosti věnuje již řadu let, cítím potřebu se k této problematice vyjádřit a uvést některá fakta na pravou míru.

Předně je třeba si uvědomit, jakou roli liška v našem ekosystému hraje. Tato role je komplexní a nejednoznačná, což často vede k nedorozuměním a sporům ohledně managementu populace lišek.

Na většině území České republiky je liška vrcholovým predátorem, který nemá přirozeného nepřítele. To znamená, že bez lidského zásahu by se její populace nekontrolovaně množila. Tento fakt sám o sobě by mohl vést k dalekosáhlým následkům pro celý ekosystém.

Liška bývá někdy přezdívána jako „doktor lesa“, a to ne bezdůvodně. V přiměřeném počtu totiž liška skutečně plní důležitou roli v udržování zdraví populací své kořisti. Loví především slabé, nemocné nebo zraněné jedince, čímž přispívá k celkové kondici lovených druhů.

Klíčové slovo zde je ovšem „přiměřený počet“. Obecně se uvádí jako zdravá míra jedna liška na 500 hektarů. Tato hustota populace umožňuje liškám plnit svou ekologickou roli, aniž by došlo k nadměrnému tlaku na populace kořisti.

Bohužel, v dnešní době jsou počty lišek často 10-15 násobně vyšší, než je tato optimální úroveň. Při tak vysoké hustotě populace už nejde o to, že by liška lovila pouze slabé kusy. V takové situaci je nucena lovit prakticky vše, co je schopna ulovit, aby se uživila. To vede k nadměrnému tlaku na populace drobné zvěře, včetně druhů, které mohou být již ohrožené.

Tato situace ilustruje, proč je aktivní management populace lišek nezbytný. Bez regulace by mohlo dojít k vážnému narušení rovnováhy v našich ekosystémech, s potenciálně katastrofálními důsledky pro biodiverzitu našich lesů a polí.

Liška spotřebuje ročně až 300 kg potravy, z čehož je minimálně 180 kg masa. To není zanedbatelné množství. Navíc je liška březí dvakrát do roka, což znamená, že bez účinné regulace by byla přemnožená ještě více, než je tomu dnes. Důsledkem by byla decimace veškeré drobné zvěře, což by mělo katastrofální dopad na biodiverzitu našich lesů a polí.

Norování, tedy lov lišek v norách, je kontroverzní téma. Ale je třeba si uvědomit, že liška v noře žije, a proto se v norách i loví. Bez speciálně vycvičených psů by tento způsob lovu nebyl zdaleka tak efektivní. A ano, někdy při tom uhynou i liščata. Ale je třeba si uvědomit, že bez těchto psů by tato mláďata umírala mnohem déle a krutěji na dehydrataci a nedostatek potravy poté, co by byla ulovena jejich matka někde mimo její noru.

V této souvislosti bych se rád dotkl jedné informace z petice, která se týká výcviku a zkoušek psů určených k norování. Je důležité zdůraznit, že tento proces probíhá zcela bezkontaktně. Pes a tzv. kotel, tedy místo pro lišku, jsou vždy odděleny mříží. Tím je zajištěno, že během výcviku a zkoušek nedochází k přímému kontaktu mezi psem a liškou, což minimalizuje stres a riziko zranění pro obě zvířata. Navíc, lišky používané pro tento způsob výcviku jsou často vychované v zajetí a dá se říct, že jsou na tuto praktiku vycvičené, nebo přinejmenším zvyklé. Toto uspořádání zajišťuje, že výcvik probíhá humánním způsobem a s ohledem na welfare všech zúčastněných zvířat.

Často slýchám argument, že myslivci zabíjejí zvěř primárně pro zábavu. Bylo by pokrytecké tvrdit, že zážitek z lovu nemáme my lidé zakotvený hluboko v našem DNA. Jsme přece po tisíce let lovci. Nicméně v dnešní době, kdy si můžeme v supermarketu koupit maso v úhledné plastové vaničce, si mnoho lidí neuvědomuje, že i za tímto masem stojí nutnost usmrcení zvířete. Pouze luxus dnešní doby a dostupnost předem zpracovaného masa nás oddaluje od této reality.

Myslivost není o bezúčelném zabíjení. Je to o péči o krajinu, o udržování rovnováhy v přírodě. Ano, součástí toho je i lov, ale ten je prováděn s respektem k zvěři a s ohledem na udržitelnost populací. Norování lišek je jedním z nástrojů, jak udržet populaci lišek na úrovni, která je přijatelná jak pro ekosystém, tak pro zemědělství a chov domácích zvířat.

Chápu, že pro někoho může být představa norování nepříjemná. Ale prosím, než podepíšete petici proti této praxi, zamyslete se nad širším kontextem. Myslivost a regulace zvěře jsou komplexní témata, která nelze posuzovat černobíle. Snažme se spíše o dialog a vzájemné pochopení, než o rychlé odsouzení praktik, kterým možná plně nerozumíme.

Jako myslivci jsme připraveni vysvětlovat naše postupy a diskutovat o nich. Jsme otevřeni novým poznatkům a metodám. Ale zároveň prosíme o respekt k našim zkušenostem a znalostem, které jsme získali dlouholetou praxí v terénu. Jen společně můžeme najít cesty, jak efektivně pečovat o naši přírodu a zachovat ji pro budoucí generace.