Před nedávnem jsem celkem úspěšně dokončil jeden ze svých největších soukromých projektů – stavbu svého domku. A protože jsem člověk, který stále touží něco tvořit, rozhodl jsem se vrátit ke kořenům. Málokdo ví, že mou původní specializací je automatizační technika a systémy, což zahrnuje tvorbu všelijakých jednoúčelových zařízení postavených zejména nad jednočipovými procesory. „Bastlení“ čehokoliv jsem opustil již před spoustou let a nejspíš se k ní asi nikdy nevrátil, kdybych doma náhodou nenašel pár elektronických součástek…

Nejprve jsem nad nima seděl a přemýšlel, zda pozůstatky mé bastlířské éry vyhodit do popelnice nebo je zužitkovat. Jenže jak? Co se nedá koupit za zlomek nákladů, které by to stálo, kdyby si ten samý produkt vyrobil vlastnoručně? Dlouho mě nic nenapadlo, ale ak jsem to vymyslel. A možná jsem se také tak trochu zbláznil, protože vzhledem k mé vrozené megalomanii je to skutečně něco velkého. Projekt, který bude stát spoustu úsilí a investic a nic na něm nevydělám. Tak co – jste napjatí, co mě popadlo? Ještě vás budu chvilku napínat.

Celé řešení se skládá z několika hlavních komponent, které jsou k počítači připojeny pomocí USB. O konektivitu se stará karta, která se jmenuje COM modul, před kterou je vřazený převodník USB-RS232. K tomuto modulu jsou následně připojeny další řadiče, jako je například řadič pro displeje nebo pro připojení řady spínačů a přepínačů. Každá karta nebo chcete-li řadič je osazen jednočipovým procesorem, který zajišťuje vlastní komunikaci s periferiemi, které pak po sběrnici posílá přes COM modul do PC. V PC je pak řadič, který zprostředkovává komunikaci mezi instalovanými periferiemi a aplikací, která tyto periferie ovládá a nechává se ovládat.

V první etapě jsem začal stavět periferii, která není konstukčně moc složitá, a jako jedinou je ji možné využívat zcela samostatně bez dalších komponent. Důležité pro mě je, že výsledek své práce bude možné používat prakticky ihned, což se o zbytku nedá říct.

Začal jsem s tím, že jsem vytvořit COM modul, který jsem dneska oživil a otestoval.

Dalším krokem bude řadič displeje a IO portů. Celkem mi zbývá osadit ještě 4 desky. Tím bych měl mít hotovou elektroniku, která se bude starat o komunikaci s počítačem.

Mezitím jsem si připravil zmenšený model (1:2) onoho zázraku. Důvodem je to, že tuto část neumím/nechci vyrábět na koleni, ale nechám ji na profesionálech a jejich CNC. Z tohoto důvodu jsem musel připravit výkres a chtěl jsem si být jistý, že výsledek půjde složit dohromady.

A co že se to vlastně snažím vytvořit? Jak už jsem napsal, právě teď vytvářím první součást velkého celku, který v konečném výsledku zabere celou jednu místnost. Tahle první část se jmenuje pedestal a ve výsledku bude vypadat přesně tak, jako na následujícím obrázku.

Co že to vlastně je? Vězte, že jsem se pustil do stavby simulátoru kokpitu dopravního letadla Boeing 737NG v reálné velikosti a maximální věrnosti – a takhle nějak bude vypadat výsledek: