Víte, co je na psaní knih nejhorší? Ten moment, kdy sedíte před prázdnou stránkou a nemáte tušení, kde začít. Věřte mi, znám ten pocit až příliš dobře. Hodiny zírání do prázdna, přemýšlení nad tím, jestli vůbec máte na to být spisovatelem. Ale co když vám řeknu, že existuje způsob, jak tento strach z prázdné stránky překonat? Způsob, jak systematicky budovat váš příběh od základů až po komplexní román? Dámy a pánové, dovolte mi představit vám metodu Snowflake.

Když jsem poprvé narazil na metodu Snowflake (sněhová vločka), byl jsem skeptický. Znělo to příliš dobře, než aby to byla pravda. Strukturovaný přístup k psaní románu? To přece nemůže fungovat, říkal jsem si. Psaní je přece o kreativitě, o volném proudu myšlenek, ne o nějakém rigidním systému. Ale pak jsem si vzpomněl na všechny ty nedokončené příběhy ve svém šuplíku, na všechny ty nápady, které nikdy nedostaly šanci se rozvinout, protože jsem nevěděl, jak je uchopit. A tak jsem se rozhodl dát metodě Snowflake šanci.

A víte co? Změnilo mi to život. Teda, alespoň můj spisovatelský život.

Metoda Snowflake, kterou vymyslel spisovatel a počítačový vědec Randy Ingermanson, je pojmenovaná podle fraktálního vzoru sněhové vločky. Začínáte s jednoduchou strukturou, kterou postupně rozvíjíte do složitějších tvarů – přesně jako váš příběh. Zní to složitě? Nebojte, není to rakentová věda. Pojďme se na to podívat blíž.

Celý proces se skládá z deseti kroků. Ano, čtete správně, deseti. Ale nebojte se, každý krok je zvládnutelný a pomůže vám postupně budovat váš příběh.

1. Jednověté shrnutí Začnete tím nejjednodušším – jednou větou, která vystihuje podstatu vašeho příběhu. Pamatujete si, jak jsem vám vyprávěl o své knize, která začala jako povídka o muži, který našel na půdě starý deník? Moje jednověté shrnutí by mohlo znít třeba takhle: „Osamělý programátor nachází tajemný deník, který ho zavede na dobrodružnou cestu napříč Evropou a odhalí dávno zapomenuté rodinné tajemství.“
2. Odstavcové shrnutí Pak tuhle větu rozšíříte na celý odstavec. Přidáte trochu více detailů o hlavních bodech příběhu – jak to začíná, co se děje uprostřed, jak to končí. Je to jako byste vyprávěli svůj příběh kamarádovi u piva – stručně, ale se všemi důležitými body.
3. Charakteristiky hlavních postav Teď přichází na řadu vaše postavy. Pro každou hlavní postavu napíšete krátký odstavec. Kdo jsou? Co chtějí? Co jim brání v dosažení jejich cílů? Tohle je moment, kdy jsem se do svých postav skutečně zamiloval. Najednou to nebyli jen nějací lidé na papíře, ale skuteční jedinci s vlastními touhami a strastmi.
4. Rozšíření shrnutí Vraťte se k tomu odstavci z kroku 2 a rozšiřte ho. Každá věta se stane samostatným odstavcem. Tady už začínáte vidět, jak se váš příběh rozvíjí, jak jednotlivé události na sebe navazují.
5. Popis postav Teď máte šanci své postavy opravdu poznat. Napište pro každou z nich jednostránkový popis. Jejich minulost, jejich motivace, jejich vztahy. Tohle je moment, kdy jsem zjistil, že můj hlavní hrdina Adam má strach z výšek kvůli traumatické události z dětství. Detail, který později hrál klíčovou roli v zápletce.
6. Rozšířený popis příběhu Vezměte ty odstavce z kroku 4 a rozšiřte je na několik stránek. Tady už máte docela solidní představu o tom, jak váš příběh bude vypadat od začátku do konce.
7. Detailní charakteristiky postav Čas na pořádnou psychoanalýzu vašich postav! Několik stránek pro každou hlavní postavu, kde se ponoříte do jejich psychiky, jejich vztahů, jejich vývoje v průběhu příběhu. Tohle je moment, kdy jsem zjistil věci o svých postavách, které mě samotného překvapily.
8. Seznam scén Teď přichází ta zábavná část. Vezmete svůj rozšířený popis příběhu a vytvoříte seznam všech scén, které budete muset napsat. Je to jako byste vytvářeli filmový scénář.
9. Popis scén Pro každou scénu ve vašem seznamu napíšete krátký popis. Co se v té scéně stane? Jaký je její účel v příběhu? Kdo v ní vystupuje? Tohle vám později ušetří spoustu času při samotném psaní.
10. První koncept A konečně, se všemi těmito přípravami, jste připraveni začít psát první koncept vašeho románu. A věřte mi, jde to mnohem snáz, když máte takhle detailní plán.

Když jsem poprvé procházel těmito kroky, cítil jsem se trochu jako podvodník. Tohle přece není skutečné psaní, říkal jsem si. Kde je ta romantická představa spisovatele, který sedí u okna s šálkem kávy a čeká na inspiraci? Ale čím dál jsem se v procesu dostával, tím víc jsem si uvědomoval, jak užitečné to je.

A víte co? Právě teď používám metodu Snowflake na knize pro teenagery, na které aktuálně pracuji. Musím říct, že mi neskutečně pomohla s příběhem a strukturou. Když píšete pro mladé čtenáře, je důležité mít jasnou linku příběhu a dobře propracované postavy, se kterými se mohou ztotožnit. Díky metodě Snowflake jsem mohl detailně rozpracovat každou postavu, jejich motivace a vývoj v průběhu příběhu. Také mi pomohla udržet tempo vyprávění, což je klíčové pro udržení pozornosti teenagerů.

Navíc, tím že jsem si předem promyslel strukturu příběhu, mohl jsem se soustředit na vytvoření autentického hlasu postav a vymýšlení zajímavých dialogů, místo toho, abych se ztrácel v zápletce. Je to, jako bych měl mapu pokladu – vím, kam jdu, ale stále mohu objevovat zajímavé věci po cestě.

Vzpomínám si na moment, kdy jsem dokončil osmý krok – seznam scén. Najednou jsem měl před sebou kompletní kostru svého románu. Věděl jsem, co se stane v každé kapitole, jak se příběh bude vyvíjet. Ten pocit byl nepopsatelný. Jako bych najednou viděl celou mapu pokladu, když předtím jsem měl jen nejasnou představu o tom, kde by poklad mohl být.

Ale pozor, metoda Snowflake není všelék. Není to magická formulka, která z vás přes noc udělá bestsellerového autora. Je to nástroj, pomůcka. A jako každý nástroj, i tento vyžaduje praxi a možná i trochu přizpůsobení vašemu osobnímu stylu.

Například já jsem zjistil, že mi vyhovuje strávit více času na pátém kroku – popisu postav. Moje příběhy vždy byly spíše o lidech než o událostech, takže jsem potřeboval opravdu dobře znát své postavy, než jsem se pustil do detailního plánování zápletky. Na druhou stranu, devátý krok – popis jednotlivých scén – jsem často dělal jen velmi zběžně. Zjistil jsem, že příliš detailní plánování jednotlivých scén mi bere radost z objevování během samotného psaní.

A v tom je krása metody Snowflake. Můžete si ji přizpůsobit. Můžete některé kroky rozšířit, jiné zkrátit nebo dokonce přeskočit. Důležité je, že vám dává strukturu, startovní bod. A věřte mi, to je k nezaplacení, zvlášť když se potýkáte s tím pověstným „blokem spisovatele“.

Navíc, metoda Snowflake vám může pomoci odhalit potenciální problémy s vaším příběhem dřív, než strávíte měsíce psaním. Pamatuji si, jak jsem při práci na své poslední knize došel k šestému kroku – rozšířenému popisu příběhu – a uvědomil si, že moje zápletka má obrovskou díru uprostřed. Kdybych se do psaní pustil bez tohoto plánování, možná bych na to přišel až po napsání poloviny knihy. Takhle jsem to mohl opravit hned na začátku.

Samozřejmě, metoda Snowflake není jediný strukturovaný přístup k psaní. Mnoho slavných autorů má své vlastní unikátní metody, které jim pomáhají organizovat myšlenky a budovat příběh.

Vezměte si například Vladimira Nabokova, autora slavného románu „Lolita“. Ten používal systém indexových kartiček. Psal své příběhy na jednotlivé kartičky, které pak mohl libovolně přeskládávat a reorganizovat, dokud nebyl s strukturou příběhu spokojený. Tato metoda mu umožňovala experimentovat s chronologií a strukturou vyprávění způsobem, který by byl s lineárním psaním obtížný.

Nebo co Joseph Heller, autor „Hlavy XXII“? Ten používal složitý systém diagramů a tabulek, aby sledoval vývoj postav a zápletky v průběhu času. Vytvářel detailní časové osy a schémata vztahů, které mu pomáhaly udržet konzistenci v jeho komplexním, nelineárním vyprávění.

J.K. Rowlingová, autorka série o Harry Potterovi, zase používala ručně kreslené tabulky pro plánování zápletky. Každý řádek představoval měsíc ve školním roce, každý sloupec byl věnován různým dějovým liniím nebo postavám. Tento vizuální přístup jí umožnil sledovat různé příběhové linky současně a zajistit, že všechny prvky příběhu do sebe zapadají.

A co John Irving, autor „Svět podle Garpa“? Ten vždy píše poslední větu svého románu jako první. Od tohoto bodu pak pracuje zpětně, aby vytvořil příběh, který k tomuto závěru logicky směřuje.

Vidíte, každý z těchto autorů má svou vlastní „metodu sněhové vločky“. Strukturovaný přístup, který jim pomáhá přeměnit chaos kreativních myšlenek v koherentní příběh. Někteří používají kartičky, jiní diagramy, další tabulky nebo neobvyklé postupy psaní. Všechny tyto metody mají jedno společné – pomáhají autorům organizovat jejich myšlenky a budovat komplexní příběhy krok za krokem.

Ale stejně jako metoda Snowflake, i tyto přístupy jsou jen nástroje. Důležité je najít metodu, která funguje pro vás. Možná zjistíte, že kombinace různých přístupů vám vyhovuje nejlépe. Nebo možná vymyslíte svou vlastní unikátní metodu. Hlavní je, aby vám to pomohlo přenést vaše nápady na papír a vytvořit příběh, který chcete vyprávět.

Ale pokud jste jako já – pokud máte hlavu plnou nápadů, ale nejste si jisti, jak je přetavit v ucelený příběh – možná by stálo za to metodě Snowflake dát šanci. Možná zjistíte, že je to přesně to, co jste potřebovali, abyste konečně napsali tu knihu, o které jste vždycky snili.

Na závěr bych rád řekl jedno: psaní je cesta. Dlouhá, někdy frustrující, ale neuvěřitelně obohacující cesta. Metoda Snowflake je jen jedním z mnoha nástrojů, které vám na této cestě mohou pomoci. Ať už se rozhodnete ji vyzkoušet nebo ne, to nejdůležitější je, abyste nepřestali psát. Protože každé slovo, které napíšete, vás přibližuje k vašemu cíli.