Myslivost je nádherný koníček, avšak nezasvěcenému se může zdát, že se kolem myslivosti pohybuje častokrát zvláštní sorta podivínů, kteří jsou svému okolí nebezpeční. Možná je to tím, že myslivci mezi sebou mluví zvláštním jazykem, navenek působí nepřístupně a odtažitě a dokonce si dovolují na své spoluobčany zvednout hlas nebo je dokonce vyhnat z lesa, protože oni si tam chtějí jít zastřílet. Navíc v novinách se to hemží články o tom, jak „zase“ nějaký myslivec postřelil svého kolegu nebo nedejbože civilistu. A vůbec, co je to za zábavu, střílet ona „roztomilá srnčátka“ nebo ty „ťuťuňuňu koloušky“?

Nic z toho všeho není vzdálenější od pravdy. Myslivost je primárně o chovu zvěře. Věc se má tak, že prostor naší země je velmi omezený a bez rozumné regulace a podpory volně žijící zvěře bychom žádnou zvěř neměli.

Nechci se pouštět do žádných složitých rozborů, protože se na to jednak necítím dostatečně zkušený a druhak, není to podstatné pro pochopení tématu. Co je však zřejmé, že omezený prostor umožňuje se uživit pouze omezené velikosti populace. Pokud bude počet jedinců větší než úživné možnosti jejich životního prostoru, populace začne strádat. Bohužel neplatí, že se velikost populaci nějak zázračně dostane na rovnovážný stav, takhle to v přírodě neexistuje. Začně se totiž dít to, že jednotlivé kusy budou mnohem slabší, náchylnější k nemocem a degenerativním onemocněním. Mnohem snadněji budou podléhat predátorům a s největší pravděpodobností by došlo k jejich vyhubení. Vlastně už dnes by volně žijící zvěř na našem území nebyla schopna přežít bez naší pomoci.

A proto jsou ty ti „zpropadení“ myslivci. Ale než se do toho ponoříme hlouběji, pojďme si nejprve trochu probrat teze z úvodu článku.

Myslivci se zajímají jen o svůj plný mrazák

Kéž by to tak bylo! Ale trochu seriozněji. Je fér přiznat, že myslivec měl, má a bude mít přístup k levné divočině. Není však pravdou, že pokud myslivec střelí kus zvěře, tak si jej může nechat, protože platí, že ulovená zvěřina je vždy majetkem uživateli honitby, což je ve většině případů nějaký myslivecký spolek. Tento spolek pak musí zabezpečit provoz této honitby, a tyto povinnosti jsou definovány přímo zákonem.

A není jich málo: uživatelé polních honiteb jsou povinni pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček, jsou povinni provést po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků potřebná opatření k záchraně zvěře, jsou povinni provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti se záplavami, povodněmi, lesními požáry a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou, provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat.

Průměrný myslivec tráví desítky až stovky hodin ročně péči o myslivecká zařízení a pokud má štěstí, spolek mu proplatí alespoň materiál, použitý na výstavbu.

V takovém stavu jsem před pár týdny našel „svůj“ krmelec, který je potřeba opravit.

A takhle to vypadá po opravě:

To není celé, přes léto je potřeba během sucha zase zajistit dostatek vody v napaječkách, protože řada potoků u nás přes léto vysychá a zvěř nemá dostatek vody, kterou logicky potřebuje.

Je zázrak potkat střízlivého myslivce

Já bych to otočil. Já osobně jsem se nikdy nepotkal s myslivcem na lovu, který by byl pod vlivem alkoholu. Je potřeba si uvědomit, že pokud by byl myslivec se zbraní přistižen pod vlivem akoholu, znamenalo by to pro něj ztrátu zbrojního průkazu a tedy ukončení kariéry myslivce, protože ať se nám to líbí nebo ne, střelba je neoddělitelnou součástí práce myslivce.

Navíc, všechny společné lovy (hony, naháňky) jsou dopředu nahlášené a policie o nich ví. Není pak výjimkou, že se na zahájení dostaví příslušníci policie s alkotesterem a každému účastníkovi dají dýchnout. Dokonce není neobvyklé, že policie příjede do lesa a dá dýchnout účastníkům lovu přímo na místě.

Netvrdím, že neexistují výjimky, ale i tak věřím, že riziko ztráty zbrojního průkazu je dost velkým strašákem, aby se po lesích pohybovali houfy podnapilých myslivců.

Myslivci jsou na nic, když propukla epidemie afrického moru prasat, musela to nakonec vyřešit armáda!

Tento argument, ač docela častý, považuji za podpásovku. Proč?

Epidemie AMP patřila mezi extrémní nákazy a bohužel nebylo v silách myslivců ji zvládnout. Je potřeba si uvědomit, že myslivce myslivost neživí, musejí chodit do práce, i když vím o spoustě těch, kteří si na to brali svou dovolenou.

Dalším aspektem je to, že nákazu se podařilo izolovat i díky tomu, že se nejvíce zasažené oblasti začaly oplocovat. To opět není možné zvládnout prostředky místních mysliveckých spolků. Finančně, lidkými zdroji, ale ani legislativně.

A v neposlední řadě bylo nasazení policejních odstřelovačů nutné z důvodu, že nejlepší doba pro lov prasat je v noci, kdy je jejich největší aktivita. Problém je v tom, že myslivec v té době lovit nesměl (povolená doba lovu je hodinu před východem až hodinu po západu slunce). A i kdyby mohl de jure lovit i v noci, není to snadné, neboť v noci je co? V noci je tma. Držitelé zbrojního průkazu již tuší, ale pro ostatní bych ocitoval ustanovení zákona o střelných zbraních a střelivu, konkrétně §4, který hovoří o zakázaných zbraních, střelivu a doplňcích zbraně: c,2) doplňky zbraní zaměřovače zbraní konstruované na principu noktovizorů. Jinými slovy je možné notktovizor (puškohled s nočním viděním) získat pouze tak, že myslivec zažádá na policii o udělení výjimky na tento doplněk, zaplatí správní poplatek ve výši 1000,- Kč a policie tuto žádost zamítne. Výsledkem tedy bylo, že myslivci nemohli v noci lovit a proto bylo potřeba povolat policisty, kteří notkovizory, světe div se, mají.

Od té doby se sice situace změnila, policie začala myslivcům udělovat výjimky na notktovizor a navíc na trhu se objevila řada velmi zajímavých doplňků, jako jsou termovize, digitální zaměřovače, které zákon nereguluje a jsou tedy legální. Pokrok prostě nelze zastavit.

Pomohlo by to podobné epidemii a byli bychom jako myslivci schopni problém vyřešit nyní už sami? Nemyslím si. Myslivci jsou tu na podporu chovu volně žijící zvěře v běžných podmínkách a řadu problému umíme vyřešit bez intervence státu. Jakmile se však situace vymkne, je potřeba povolat ozbrojené složky, které si všichni platíme, poskytujeme jim trénink a materiální vybavení.

Co říci závěrem? Myslivost má na našem území dlouhou tradici a patří sem. Díky myslivcům můžete v lese nebo na poli potkat volně žijící zvěř, pozorovat ji a těšit se z její krásy. Tak jako já.

Pokud střelnou zbraň vlastníte nebo ne, tyto čtyři pravidla byste měli dodržovat kdykoliv se ke střelné zbrani dostanete.

Rád a často beru své kamarády a známé na střelnici, abych jim umožnil si vystřelit z celé řady zbraní, které vlastním a mohu jim zapůjčit. Pokaždé, když je beru střílet, vtloukám jim do hlavy tyto čtyři pravidla bezpečného zacházení se zbraní. Pro řadu mých čtenářů to nebude nic nového, ale věřím, že tyto, na zapamatování snadná, pravidla které by měl každý střelec znát a hlavně se jimi řídit.

#1 Chovej se ke zbraním vždy tak, jako by byly nabité

Kdykoliv budete brát střelnou zbraň do ruky, předpokládejte, že je nabitá a může vystřelit. Proto se vždy před zahájením jakékoliv manipulace s ní přesvědčte, že není nabitá. Zkušený a odpovědný držitel zbrojního průkazu to udělá vždy, když zbraň bere do ruky. Dokonce ani například sdělení toho, kdo mi zbraň předává, že není nabitá, nezabrání tomu, abych se o tom přesvědčil.

Není potřeba nikam pospíchat. Těch deset sekund, které prohlídka zbraně zabere, jsou v porovnání s následky nic.

Další věc je, že si nemusíte být stoprocentně jistí, jak se se správně a bezpečně zbraní zachází. Není nic horšího, než se pokoušet vyjmout zásobník, nevědět jak a za zběsilého prozkoumávání této zbraně. Opravdu není ostuda se zeptat jak bezpečně tuto konkrétní zbraň obsluhovat.

#2 Nikdy nemiř na něco, co nejsi připraven zničit

Ať jste kdekoliv, vždy si ujasněte kde je bezpečný prostor před tím, než vyháhnete svou zbraň. Pokud chcete manipulovat se svou zbraní (ať je to kdekoliv) a nejste schopni si ujasnit, kde je bezpečný prostor, zeptejte se vlastníka nemovitosti.

Je naprosto bezpodmínečné, abyste se svou zbraní VŽDY mířili do bezpečného prostoru a nikam jinam. A je úplně jedno, jestli střílíte, přebíjíte, nabíjíte, vybíjíte nebo rozebíráte svou zbraň. Dokonce i při jejím odložení by ústí zbraně stále mělo mířit bezpečným směrem.

Během pohybu by zbraň vždy něla mířit bezpečným směrem nebo do země. Pokud nestřílíte, uložte ji do pouzdra. Tam je jí nejlépe.

#3 Nikdy nepokládej prst na spoušt dokud nejsi připraven vystřelit

V angličtině se v souvislosti s tímto pravidlem používá výraz „trigger finger discipline“ – abych pravdu řekl, nejsem si úplně jist, jak tohle slovní spojení správně přeložit. Možná nějak jako „kázeň prstu na spoušti“? Ale na tom nezáleží. V podstatě tohle pravidlo neznamená nic jiného, než nesahat prstem na spoušť zbraně do chvíle, kdy mám zamířeno a opravdu chci vystřelit.

Je to důležité a upřímně moc nechápu, proč spousta lidí, laiků, automaticky bere zbraň tak, že rovnou pokládají prst na spoušť. A nebo se zaměřte na filmy a seriály. Prakticky všude uvidíte herce-policistu, který prochází nějakou nebezpečnou oblastí a má prst na spoušti. Je to nesmysl, ale hlavně je to nebezpečné! Tak to nedělejte.

Vás prst je v podstatě pojistka před nechtěným výstřelem, protože moderní zbraně jsou konstruovány právě tak, aby za žádných okolnosti nevystřelily bez stisknutí spouště.

Kam tedy správně s tím zpropadeným ukazovákem? Je to snadné. Ve chvíli, kdy uchopujete zbraň, mějte napnutý ukazovák tak, aby jste jej za žádných okolností neumístili do prostoru spouště, ale opřeli jej o rám zbraně. Tak, jak je zobrazeno na následujícím obrázku.

A to samozřejmě platí nejen pro proces uchopení zbraně, ale vždy, když přestanu střílet, prst musí jít mimo prostor spouště. Tedy všechny aktivity mimo střelbu, jako je například nabíjení, přebíjení, vybíjení, řešení závad, přerušení střelby – při všech těchto aktivitách jde prst mimo spoušť.

Časem si tento postup zažijete tak, že nad ním nebudete ani přemýšlet a budete to dělat. Ale než se tak stane, myslete na to a hlavně se tímto pravidlem řiďte.

#4 Vždy musíš vědět na co střílíš a co je za Tvým cílem.

Jste zodpovědný za všechno, co způsobí střela, která vyletěla z vaší zbraně a cestou potkala. Zde platí, že musíte vždy a za všech okolností vědět, co se zachází za vaším cílem a v jeho bezprostředním okolí.

Nezapomeňte, že i v případě nutné obrany, kdy oprávněně zneškodníte útočníka, ale střela proletí skrz jeho tělo a někoho zraní, vy budete souzeni za ublížení na zdraví nebo dokonce životě této, nezůčastněné, osoby. Uvědomte si, z čeho jsou zdi ve vašem domě, protože pokud máte dřevostavbu a příčky ze sádrokartonu, nic a nikdo, co je za takovou zdí není v bezpečí, pokud byste do takové zdi vystřelili!

Další věc je střelba na horizont. Nevidíte za něj a z některých zbraní střela může za takovým horizontem pokračovat několik set metrů nebo dokonce několik kilometrů a po celé délce letu může být smrtelná.

Proto vždy identifikujte cíl a přemýšlejte nad tím, kam vaše střela poletí a jestli nemůže někoho ohrozit.

Bonusové pravidlo: Měj vždy zabezpečené své zbraně před nepovolanými osobami

Naše legislativa umožňuje držení zbraní do počtu dvou kusů prakticky nezabezpečené. Nemusí být v žádném trezoru nebo něčem podobném. Přesto nemohu více doporučit, abyste své zbraně měli za všech okolností pod zámkem nebo pod vaší naprostou kontrolou.

Pokud máte děti, přečtěte si můj předchozí článek o soužití zbraní a dětí v jedné domácnosti. A ačkoliv děti jsou asi nejvíce zranitelné, nezapoměňte na ostatní návštěníky. A to nejen ty, které jste pozvali, ale hlavně ty, které přišli bez pozvání.

Další bezpečnostní doporučení

A nebyl bych to já, kdybych nepřidal pár dalších doporučení a rad

• Naučte se bezpečně ovládat vaši zbraň
• Používejte jen zbraň, která je v bezvadném stavu
• Používejte správné střelivo, které je určené a schválené pro vaši zbraň
• Používejte ochranu sluchu a zraku
• Alkohol nebo drogy a zbraně nepatří k sobě. A ne, ani jedno malý.
• Stejně jako auto, i vaše zbraň by měla být pravidelně překontrolována odborníkem-puškařem