Svůj deníček si píšu od svého útlého dětství a považuji ho za jeden ze svých nejlepších a nejtrvalejších návyků, které jsem v životě získal. Úplně na začátku jsem si zo psal do sešitů, které jsem ve škole nafasoval a nepovažoval za nutné je používat pro výuku. To mi vyfrželo asi rok, než ho objevila moje sestra a donesla rodičům. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna prožíval své období vzdoru, rodiče se o sobě dozvěděli hromadu novinek, a zároveň se ubezpečili o rozsáhlosti mé slovní zásoby, zejména ve směru vulgárních výrazů. Uvědomil jsem si, že takhle to dále nejde, a že musím zaistit svému deníčku alespoň elementární bezpečnost.
Kráťovo občasník